Mapování bariér na železnici

Bariéry v železniční dopravě.

Bariéry na železnici

Uprostřed krásného zářijového dne jsme se vydali spolu s vozíčkářem na říčanskou železniční zastávku. Akce se konala ve spolupráci s Vysokou školou dopravní a měla za cíl zmapovat bariéry jednak na železnici jako takové, jednak v nejbližším okolí vlakové dopravy a její návaznost na dopravu autobusovou.

Akce byla připravena a oznámena tak, aby proběhla pokud možno bez problémů. Jenže ... člověk míní, pánbůh mění (tady nám tedy zařádila náhoda). Vyjížděli jsme v úterý 22. září v 9:37 hodin směrem na Strančice. Přijel nový vlak, který by měl být bezbariérový a určený právě pro přepravu vozíčkářů, kočárků a pod. Výsuvná plošina nám nešla zprovoznit a to ani za pomoci strojvedoucího, kterého jsme museli požádat o pomoc. Tři statní muži potom našeho vozíčkáře do vozu dostali, ale kdyby jich nebylo, těžko by se do vlaku vůbec dostal.

Jediný pozitivní fakt na říčanském nádraží byl ten, že plně fungoval výtah a i vstup na nástupiště je bez větších problémů.

Vystoupili jsme ve Strančicích, kde jsme narazili na nefunkční výtah vedoucí k nádražní budově. Vozíčkář ani rodiče s kočárky nemají potom šanci se prakticky dostat z jedné strany na druhou. Vozíčkář tedy musí jet přes koleje, což je dost riskantní samo o sobě. Ani zaměstnanci na nádraží k nám příliš vstřícní a ochotní nebyli (zamračený pohled říkal vše). I tam jsme s našim vozíčkářem zmapovali jaké je to ocitnout se na zdejším nádraží. A nebylo to lehké, bariéry jsou stále (např. se vozíčkář nemá šanci dostat do nádražní budovy – dveře se otevírají ven). Bylo to docela náročné, a tak už jsme se těšili, jak pojedeme opraveným Elefantem zpět (to nám bylo přislíbeno, když jsme nastupovali v Říčanech).

Ale ouha. Vlak v 11:37 hodin směrem na Prahu přijel, strojvedoucí byl už informován, že pojedeme tímto spojem, ale hned v úvodu nám řekl, že se to opravit nepodařilo. Plošina opět nefungovala. Museli tedy nastoupit statní muži a dostat vozík do vlaku.

Cesta nám končila v Říčanech, kde jsme ještě projeli trasu na autobusové spoje na Černokostelecké ulici a pod nádražím. Problematická je cesta směrem na ulici Černokosteleckou, která je plná terénních nerovností. Autobusové spoje jedoucí pod nádražím jsou dostupné celkem bez problémů.

Akce trvající čtyři hodiny byla pro nás všechny přítomné velkým přínosem. Zejména v poznání, co si kdo představuje pod pojmem bezbariérový prostor. Touto cestou chci hlavně poděkovat p. Hoftovi za jeho trpělivost a ochotu s námi mapování uskutečnit.

Více fotografií z této akce můžete nalézt ve fotogalerii.